Ludmírovský lom

Ludmírovský lom Dalším pracovištěm, na kterém členové skupiny intenzivně pracovali, byl opuštěný lom u obce Ludmírov. Geograficky patří tato lokalita k Drahanské vrchovině, detailně leží v jižní části Konicko-mladečského devonu. Kamenolom je situován v severozápadním úbočí kopce Stráň (535 m n. m.), mocnost vápencových souvrství v těchto místech přesahuje 100 m. Z hydrogeologického hlediska se na vzniku podzemních prostor podílely paleovodoteče, přitékající od jihu z dnešní oblasti Rudky a Ponikve. Za nejsvrchnější patro zkoumaného systému lze považovat jeskynní torzo „Průchodnice“ (asi 505 m n. m.). Odvodňovací základnu zájmové oblasti představuje potok Špraněk. Do této vodoteče je přes přelivovou vyvěračku „Andělička“ (436 m. n. m.) odvodňována předpokládaná soustava Rudka – Průchodnice.

Vývěry těchto vod jsou částečně využívány jako vodní zdroj. Ludmírovské jeskyně (půdorys) – stav uveřejněný ve Vlastivědném věstníku moravském v roce 1948 (autor Přemysl Ryšavý) Komentář k mapce uveřejněný ve výše uvedeném věstníku: „Jeskyně A byla objevena na podzim 1947 lomovými dělníky Hodinou, Zapletalem, Skácelem a Serynkem; jeskyně C je známa již déle a byla místním zájemcem Tylšarem prodloužena několik desítek metrů. Podrobný průzkum provedla – na pozvání ludmírovského MNV – v lednu 1948 výprava sedmi členů brněnského Speleologického klubu (Burkhardt, Fabík, Flek, Luňáček, Prorok, Radiměřský, Ryšavý). Přitom byly jeskyně zmapovány detailně i co do vzájemné polohy vchodů a provedena nivelace od nejbližší kóty topografického plánu. Obě nové jeskyně leží, jak již zmíněno, v obecním lomu asi 20 m nad úrovní údolního dna. Vchod do jeskyně A je rozměrů 1,5 x 2 m. … Téměř v celém průběhu jeskyně jsou na stěnách patrny stopy silné vodní erose.

Krápníková výzdoba je bohatá převládajícími formami s krystalickou strukturou a polokulovitými sférolity. … Mezi oběma jeskynními vchody (A a C) je zlomová puklina (B) se silným průvanem. Po předběžném průzkumu započato s exploračními pracemi ve dvou kritických lokalitách současně. Sondování v bodě 5 v jeskyni A nevedlo ani v hloubce téměř 3 m k cíli, avšak dle šikmo jdoucích, v hlíně mizících 50 let Speleologické skupiny Javoříčko ZO 7- 03 19 vodních járů (seterů) se zde dá předpokládati pokračování. Druhým kritickým místem byla těsná vertikální puklina (15), kterou se po namáhavé práci podařilo rozšířit na průlezný profil, načež byl ihned proveden sestup do takto nově objevené propasti. Po odstranění zaklíněného balvanu v hloubce 7 m se podařilo R. Burkhardtovi a M. Fabíkovi sestoupit celkem 18 m pod úroveň bodu 15. K hladině spodní vody chybí jen 3 – 4 m ! ). Na dně propasti objevena úzká síň rozervaného charakteru, táhnoucí se směrem severojižním. K severu končí síň neprůleznou puklinou s průvanem, odpovídající pravděpodobně průvanu v puklině B. … Průvan v těchto místech, jakož i celkový charakter jeskyně nasvědčují i zde o neznámém pokračování. Morfologicky jsou obě jeskyně zajímavé zcela rozdílným charakterem. Jeskyně A je typickým, vodami opuštěným trativodem. Erosivní jevy jsou patrny ve formě charakteristické ornamentiky. Strop je většinou plochý (pultový); jeskyně sleduje směry vrstevních ploch. Jeskyně B je proti tomu téměř klasickým příkladem pro závislost průběhu jeskyní na predisponované geotektonické stavbě krasového území. Prostory mají tvar úzkých vysokých chodeb, křižujících se v téměř pravém úhlu. Stopy vodní erose nejsou vůbec patrny. Co je příčinou tak rozdílného charakteru dvou blízko sebe ležících jeskyní, nelze na základě dosud provedených výzkumů zjistit. Dosavadní speleologický průzkum ludmírovského krasového ostrůvku nasvědčuje existenci dalších prostor jižně ludmírovského lomu a vedl k poznání, že bedlivé studium krasových ostrůvků moravských by mohlo znamenati cenný přínos pro krasovou morfologii vůbec.“ O existenci podzemních prostor v lomu existovaly pověsti u místního obyvatelstva. K nejstarším pracím patří paleontologická studie „Průchodnice“ Jana Kniese a prolongační práce řídícího učitele Buriana (Burianova jeskyně u Ponikve). Popisem krasového fenoménu se zabývali Josef Blekta, Vladimír Panoš a Jaroslava Loučková. V letech 1966 – 1981 byl proveden ložiskový průzkum vápenců národním podnikem Geologický průzkum. Těžba kamenolomu byla zastavena v roce 1966. Prolongačním pracím skupiny 7-03 předcházela řada pozorování, především byly pozorovány pukliny, fungující jako ventalory. Vodícím prvkem při průzkumu se stal proud vzduchu procházející ventalorami. K prvním prolongačním pracem bylo přistoupeno v roce 1982 v komínových prostorách za jižní stěnou. Po rozšíření těstniny bylo vniknuto do propasti hluboké 6 m. Dále se započalo s hloubením šachtice až po větší trhlinu, která ústí do puklinovité jeskyně (celková délka chodeb činí asi 35 m, hloubka přibliž- ně 11m). Po prolomení dna se podařilo vniknout o 6,5 m hlouběji, kde je puklina o půdorysu 25 krát 4 m vyplněná vodou. Speleopotápěčský výzkum, který byl proveden v roce 1988, však hypotézu pokračování chodby nepotvrdil. 50 let Speleologické skupiny Javoříčko ZO 7- 0320 Současně s hloubením šachtice při patě jižní stěny probíhaly rozšiřovací práce v puklině čelní (východní) stěny. Práce nám značně ztěžoval starý hlinito-balvanitý rozval stěny. Pro tuto skutečnost musela být přibírka situována do méně výhodného místa pro výlom. Bylo dosaženo hloubky 7,5 m.

Od roku 1986 byly práce skupiny na této lokalitě pozastaveny, vzhledem k technicko-materiální náročnosti dalšího průzkumu. Cenným přínosem pro možnost provádění výzkumu byla i vynikající spolupráce s pracovníky MNV Ludmírov J. Petrem a J. Vánským, za jejichž podpory byl v roce 1990 proveden poslední odstřel. Po vyklizení vzniklé rubaniny byla provedena prolongace nově vzniklých puklin, kterými se bohužel nepodařilo proniknout do dalších prostor. Pro značnou vzdálenost od základny Z 7-03 byla činnost v Ludmírovském lomu pozastavena. Aleš Tomica, foto autor