Pan “PROFESOR”

Prof. RNDr. Rudolf Musil DrSc aneb jak započal vědecký výzkum

Jak došlo ke spolupráci s prostějovskou speleologickou skupinou.

Psal se rok 2000. Jako každý rok, tak i tento, pořádala Česká speleologická spo­lečnost třídenní konferenci nazvanou Speleoforum, určenou pro všechny speleo­logy v naší republice, a to tradičně již v severních hranicích Moravského krasu ve Sloupu. Jeskyňáři se tam dozvídají novinky z jednotlivých krasových oblastí, pokud pak chtějí, mohou navštívit i některé jeskyně, a hlavně si mohou mezi sebou povědět o všem možném, co je zajímá. I to je podle mě velmi důležité. Zúčastňuji se každého Speleofora, i když pouze jeho části. Můj věk totiž již mnohé nedovoluje.

Tak tomu bylo i v roce 2000. Tehdy ke mně přistoupil neznámý mi jeskyňář a řekl: „Já jsem Plakát (vlastním jménem Miroslav Vaněk) a pracuji v Javoříčském krasu. Mám odtud z jedné jeskyně, kde naše skupina pracu­je, velkou bednu plnou kostí jeskynních medvědů. Nechtěl byste se na ně podívat?“ prof. RNDr. Rudolf Musil, DrSc.

Šel jsem s ním a v autě se nacházela větší bedna, doopravdy plná kostí, spodních čelistí a fragmentů če­listí svrchních, vše velmi dobře zachovalé. Na první pohled se jednalo o medvědy, tak tomu obyčejně bývá u všech nových jeskyní. Při jejich prohlídce jsem však zjistil, že to nejsou jeskynní medvědi, ale předcházející druh jeskynního medvěda, druh Ursus deningeri. Po­kud by nálezů v jeskyni by-lo tak mnoho, jak Plakát vy­kládal, pak by se jednalo o mi­mořádně důležité naleziště, jaké by nemělo svým počtem nálezů u nás obdoby.

Tak proběhlo naše sezná­mení a začátek další spolu­práce. Domluvili jsme se, že abych mohl něco dalšího říci, musím jeskyni nutně vidět. A tak se stalo, že jsem jed­noho dne dojel do Prostějova a autem do Březiny, kde má prostějovská speleologická skupina svou základnu. Odtud jsme pak šli do jeskyně Za há­jovnou. Když jsem ji důkladně s Plakátem prohlédl, došel jsem k názoru, že se nemůže jednat o nějakou jednorázo­vou několikadenní akci, ale pouze o dlouhodobější sys­tematický výzkum komplexní­svým bývalým studentem Dr. Luďkem Seitlem z Mo­ravského zemského muzea, že tuto část převezme a získaný paleontologický materiál zůstane v jejich sbírkách. Teoreticky se tedy podařilo vše vyřešit, teď jen, zda to bude fungovat v  praktické rovině. Mohu jen dodat, že nebýt Plakáta a jeho činnosti vždy po celou dobu našeho výzkumu, těžko bychom si poradili se všemi obtížemi, které jsme nemohli očekávat.

A tak výzkum jeskyně Za hájovnou v roce 2001 začal. První rok se přihlásil poměrně malý počet studentů, to se dalo očekávat. Studenti byli opatrní, nevěděli ještě, co je čeká, a teprve v dalších letech se jejich počet postupně zvětšoval. Studentů se sem pak hlásilo více než jsme potřebovali, Na stáž začali přijíždět i vědečtí pracovníci z muzeí a vysokých škol, pracující v kvartéru, a to nejen naši, ale i zahraniční. Zpráva o tomto kurzu se totiž brzo rozšířila i v za­hraničí a hlásili se studenti ze Slovenska, Polska a Německa. Ti dostávali o absolvování vysvědčení. Z výzkumu se tak stala mezinárodní krasová škola.

Dnešní výzkumy nejsou zaměřeny pouze z hlediska jednoho vědního oboru, ale jsou komplexní. To zna­mená, že se na něm podílí celá řada odborníků různých vědeckých disciplín, čím je jich více, tím jsou závěry z výzkumu vyplývající hodnotnější. Jedná se tedy o spolupráci celého týmu. Aby výzkum, a jeho následné zpracování odpovídalo dnešním požadavkům, musí jednotliví pracovníci být schopni myšlenkově a metod­icky mezi sebou komunikovat. Nemůže se v závěru jed­nat jen o nějaký mechanický soubor dílčích výsledků, ale je nutná souhrnná interpretace všech zjištěných poznatků. Vše se studuje jako jeden navzájem se ovlivňující celek, ne však jako konglomerát vzájemně izolovaných částí.Nejedná se přitom v žádném případě o mechanický souhrn poznatků jednotlivých vědních oborů, o konglomerát výsledků. Každý studovaný „objekt“ má různý počet zakó­dovaných informací. Odborná erudice jednotlivých pracovníků pak rozhoduje o tom, kolik informací bude dekódováno.

Ale odbočíme nyní od teoretické části, kterou však považuji za důležitou pro pochopení dalších údajů. Podařilo se nám postupně vytvořit tým odborníků, ve kterém byly zastoupeny tyto vědní obory nebo jejich části: geologie, geomorfologie, tektonika, sedi­mentologie, geochemie, mineralogie, petrografie, radioaktivita sedimentů, paleomagnetické datování, U/Th datování, palynologie, mikrofauna (hraboši), fosilní obojživelníci, morfometrie medvědů, struktura medvědí populace, velcí obratlovci. Pokud se týče metodiky výzkumu, je podrobně popsána jak časově, tak i z  hlediska jednotlivých odebíraných a studovaných sedimentárních hori­zontů v pracovním deníku. Každá vrstva, která je produktem pro ni specifického prostředí, dostala číslo a byla rozdělena na menší části – horizonty. I makroskopicky stejná vrstva vzniká totiž v poměrně dlouhé době, která není environmentálně stále stej­ná. To známe i ze současnosti. Sediment každého horizontu byl popsán, pa­leontologický materiál a jeho množství předběžně určeno a uloženo do samostatného obalu. Vzorky byly odebrány pro palynologii, mineralogii a některé další obory. Podle pracovního deníku můžeme i dnes přesně zpětně uvést všechny základní informace, odkud vzorek pochází.

Terénní výzkum jeskyně probíhal celkem 15 let, od roku 2001 až do roku 2016. Pracovalo se nejen ve všední dny, ale i v neděli. Jednotlivé hlavní časové etapy byly tyto: 2001: Kostnice I, Komín I 2002: Kostnice II (chodba Naděje) 2003: Narozeninová chodba Narozeninová chodba, Kostnice II, Komín I 2004, 2005, 2006, 2007: Kostnice II, Narozeninová chodba – propástka 1 a 2 2008: Narozeninová chodba, propástka 2 (obě pr. se spojily), suťový kužel 2009: Narozeninová chodba, suťový kužel 2010: Kostnice II, Narozeninová chodba, propástka 2 2011: Narozeninová chodba, Komín I 2012: Propástka 2 2013: Narozeninová chodba – suťový kužel, erozní rýha, propástka 2 2015: Propástka 2 2016: Kreslení profilů Dosažené výsledky byly publiková­ny ve dvou částech. První části byl věnován celý svazek Přírodovědných studií Muzea Prostějovska (svazek 8, formát A 4, 13 článků, 186 stran, 12 obrazových příloh a jako příloha i flash-disk). Druhá publikace vyšla v zahraničí: Joyce Lund­berg, Rudolf Musil, Martin Sabol, 2013: Sedimentary history of Za Hájovnou Cave (Moravia, Czech Repub­lic) A unique Middle Pleistocene palaeontological site. -Quaternary International,1-14. Dodnes je čtena a ci­tována v různých publikacích.

Uvádět všechny výsledky získané výzkumem by zabralo mnoho místa, ale každý si je může přečíst v uváděných publikacích. Proto uvádím stručně jen ty nejdůležitější. prof. RNDr. Rudolf Musil, DrSc.


Přesunout se na začátek