Jak došlo ke spolupráci s prostějovskou speleologickou skupinou
Psal se rok 2000. Jako každý rok, tak i tento, pořádala Česká speleologická společnost třídenní konferenci nazvanou Speleoforum, určenou pro všechny speleology v naší republice, a to tradičně již v severních hranicích Moravského krasu ve Sloupu. Jeskyňáři se tam dozvídají novinky z jednotlivých krasových oblastí, pokud pak chtějí, mohou navštívit i některé jeskyně, a hlavně si mohou mezi sebou povědět o všem možném, co je zajímá. I to je podle mě velmi důležité. Zúčastňuji se každého Speleofora, i když pouze jeho části. Můj věk totiž již mnohé nedovoluje. Tak tomu bylo i v roce 2000. Tehdy ke mně přistoupil neznámý mi jeskyňář a řekl: „Já jsem Plakát (vlastním jménem Miroslav Vaněk, současný předseda – poznámka vydavatele) a pracuji v Javoříčském krasu. Mám odtud z jedné jeskyně, kde naše skupina pracuje, velkou bednu plnou kostí jeskynních medvědů. Nechtěl byste se na ně podívat?“
Šel jsem s ním a v autě se nacházela větší bedna, doopravdy plná kostí, spodních čelistí a fragmentů čelistí svrchních, vše velmi dobře zachovalé. Na první pohled se jednalo o medvědy, tak tomu obyčejně bývá u všech nových jeskyní. Při jejich prohlídce jsem však zjistil, že to nejsou jeskynní medvědi, ale předcházející druh jeskynního medvěda, druh Ursus deningeri. Pokud by nálezů v jeskyni bylo tak mnoho, jak Plakát vykládal, pak by se jednalo o mimořádně důležité naleziště, jaké by nemělo svým počtem nálezů u nás obdoby. Tak proběhlo naše seznámení a začátek další spolupráce. Domluvili jsme se, že abych mohl něco dalšího říci, musím jeskyni nutně vidět. A tak se stalo, že jsem jednoho dne dojel do Prostějova a autem do Březiny, kde má prostějovská speleologická skupina svou základnu. Odtud jsme pak šli do jeskyně Za hájovnou. Když jsem ji důkladně s Plakátem prohlédl, došel jsem k názoru, že se nemůže jednat o nějakou jednorázovou několikadenní akci, ale pouze o dlouhodobější systematický výzkum komplexní- ho charakteru, což nebude tak jednoduché. Potřebuje to čas, větší počet pracovníků, příslušné nářadí, preparátorskou práci s vyzvednutým materiálem, jeho katalogizaci a odpovídající finance.
A tak jsme stáli před otázkou, jakým způsobem to vše vyřešit. Nemohlo se jednat v žádném případě o sběr kostí ze speleologického výzkumu. Nakonec se jako jediná možnost ukázala spásná myšlenka – pokusit se zařadit tento výzkum jako terénní výzkum do učebního plánu ústavu geologických věd Masarykovy univerzity. Byl by nepovinný, ale pro všechny ročníky. Snad se najdou studenti, kteří se budou o takovou práci zajímat, již proto, že bude hodnocena třemi kredity, ubytování bude zdarma a jídlo si budou moci uvařit sami na základně. Pokud se pak týče technického zabezpečení, domluvil jsem se svým bývalým studentem Dr. Luďkem Seitlem z Moravského zemského muzea, že tuto část převezme a získaný paleontologický materiál zůstane v jejich sbírkách. Teoreticky se tedy podařilo vše vyřešit, teď jen, zda to bude fungovat v praktické rovině. Mohu jen dodat, že nebýt Plakáta a jeho činnosti vždy po celou dobu našeho výzkumu, těžko bychom si poradili se všemi obtížemi, které jsme nemohli očekávat. A tak výzkum jeskyně Za hájovnou v roce 2001 začal. První rok se přihlásil poměrně malý počet studentů, to se dalo očekávat. Studenti byli opatrní, nevěděli ještě, co je čeká, a teprve v dalších letech se jejich počet postupně zvětšoval. Studentů se sem pak hlásilo více než jsme potřebovali, Na stáž začali přijíždět i vědečtí pracovníci z muzeí a vysokých škol, pracující v kvartéru, a to nejen naši, ale i zahraniční. Zpráva o tomto kurzu se totiž brzo rozšířila i v zahraničí a hlásili se studenti ze Slovenska, Polska a Německa. Ti dostávali o absolvování vysvědčení. Z výzkumu se tak stala mezinárodní krasová škola. prof. RNDr. Rudolf Musil, DrSc. Prof. Rudolf Musil v jeskyni Za hájovnou popisuje sediment (vlevo) a archivuje vzorky (vpravo) 50 let Speleologické skupiny Javoříčko ZO 7- 0326 Dnešní výzkumy nejsou zaměřeny pouze z hlediska jednoho vědního oboru, ale jsou komplexní. To znamená, že se na něm podílí celá řada odborníků různých vědeckých disciplín, čím je jich více, tím jsou závěry z výzkumu vyplývající hodnotnější. Jedná se tedy o spolupráci celého týmu. Aby výzkum, a jeho následné zpracování odpovídalo dnešním požadavkům, musí jednotliví pracovníci být schopni myšlenkově a metodicky mezi sebou komunikovat. Nemůže se v závěru jednat jen o nějaký mechanický soubor dílčích výsledků, ale je nutná souhrnná interpretace všech zjištěných poznatků. Vše se studuje jako jeden navzájem se ovlivňující celek, ne však jako konglomerát vzájemně izolovaných částí. Nejedná se přitom v žádném případě o mechanický souhrn poznatků jednotlivých vědních oborů, o konglomerát výsledků. Každý studovaný „objekt“ má různý počet zakó- dovaných informací. Odborná erudice jednotlivých pracovníků pak rozhoduje o tom, kolik informací bude dekódováno. Ale odbočíme nyní od teoretické části, kterou však považuji za důležitou pro pochopení dalších údajů. Podařilo se nám postupně vytvořit tým odborníků, ve kterém byly zastoupeny tyto vědní obory nebo jejich části: geologie, geomorfologie, tektonika, sedimentologie, geochemie, mineralogie, petrografie, radioaktivita sedimentů, paleomagnetické datování, U/Th datování, palynologie, mikrofauna (hraboši), fosilní obojživelníci, morfometrie medvědů, struktura medvědí populace, velcí obratlovci. Pokud se týče metodiky výzkumu, je podrobně popsána jak časově, tak i z hlediska jednotlivých odebíraných a studovaných sedimentárních horizontů v pracovním deníku.
Každá vrstva, která je produktem pro ni specifického prostředí, dostala číslo a byla rozdělena na menší části – horizonty. I makroskopicky stejná vrstva vzniká totiž v poměrně dlouhé době, která není environmentálně stále stejná. To známe i ze současnosti. Sediment každého horizontu byl popsán, paleontologický materiál a jeho množství předběžně určeno a uloženo do samostatného obalu. Vzorky byly odebrány pro palynologii, mineralogii a některé další obory. Podle pracovního deníku můžeme i dnes přesně zpětně uvést všechny základní informace, odkud vzorek pochází. Terénní výzkum jeskyně probíhal celkem 15 let, od roku 2001 až do roku 2016. Pracovalo se nejen ve všední dny, ale i v neděli. Jednotlivé hlavní časové etapy byly tyto: 2001: Kostnice I, Komín I 2002: Kostnice II (chodba Naděje), Narozeninová chodba 2003: Narozeninová chodba, Kostnice II, Komín I 2004, 2005, 2006, 2007: Kostnice II, Narozeninová chodba – propástka 1 a 2 2008: Narozeninová chodba, propástka 2 (obě propástky se spojily), suťový kužel 2009: Narozeninová chodba, suťový kužel 2010: Kostnice II, Narozeninová chodba, propástka 2 2011: Narozeninová chodba, Komín I 2012: Propástka 2 2013: Narozeninová chodba – suťový kužel, erozní rýha, propástka 2 2015: Propástka 2 2016: Kreslení profilů Dosažené výsledky byly publiková- ny ve dvou částech. První části byl věnován celý svazek Přírodovědných studií Muzea Prostějovska (svazek 8, formát A 4, 13 článků, 186 stran, 12 obrazových příloh a jako příloha i flashdisk). Druhá publikace vyšla v zahraničí: Joyce Lundberg, Rudolf Musil, Martin Sabol, 2013: Sedimentary history of Za Hájovnou Cave (Moravia, Czech Republic): A unique Middle Pleistocene palaeontological site. – Quaternary International,1-14. Dodnes je čtena a citována v různých publikacích. Uvádět všechny výsledky získané výzkumem by zabralo mnoho místa, ale každý si je může přečíst v uváděných publikacích. Proto uvádím stručně jen ty nejdůležitější. Jeskyně Za hájovnou vznikla již před badenskou mořskou transgresí (asi před 15 miliony let). V jeskynních chodbách je nutné rozlišovat dva druhy sedimentů: 1. Komíny splavené zvětraliny, rezidua a eluvia s četnými oblázky křemene a jiných místních hornin (ve sprašových hlínách a v hlinitých sedimentech hnědé barvy). Podobné zvětraliny nacházíme v údolí Třebůvky, v Javoříčských jeskyních a v menších jeskyních v údolí potoka Špraňku. Časově jsou tyto sedimenty různého stáří. 2. Hlinité fluviální sedimenty z doby, kdy byl ponor funkční. Jejich známá mocnost je kolem tří až čtyř metrů, báze však nebylo dosaženo. Paleomagnetické datování nejvrchnější části ukázalo hranici Brunhes/Matuayma, to jest dobu před 781 000 lety. To je zároveň doba, kdy končí funkce tohoto ponoru. Kdy začal být aktivní, není známé. Všechny podlahové sintry byly datovány pomocí U/Th : 145±1 ka, 267±3 ka, 224±4 ka, 178±1 ka, 239±4 Profesor Rudolf Musil pracuje se studenty 50 let Speleologické skupiny Javoříčko ZO 7- 03 27 ka, 118±1ka (ka= tisíc let). Ve stratigrafické škále kvartéru se jedná o sedimenty interglaciálu holstein s. l. (MIS 9-7, nejstarší sediment), sálského glaciálu (MIS 6) a interglaciálu eemu (MIS 5, nejmladší sediment). V naší republice se jedná o nejbohatší naleziště medvědů druhu Ursus deningeri. Dále neznáme u nás jeskynní lokalitu, kde by sedimenty obsahovaly tak velká množství pylových zrn, které zachycují relativně dlouhé období. Sedimenty neogenního stáří jsou hojné v údolí Třebůvky, kde jsou in situ, a jaksi logicky bych předpokládal jejich přítomnost i v údolí Javoříčky. To se však až do dnešní doby nepotvrdilo. Zatímco v údolí Třebůvky jsou běžné, v údolí Javoříčského potoka chybí. Co tedy bylo podložím potoka, který tekl do ponoru Za hájovnou? Badenské sedimenty, zjištěné například u Bouzova nebo u Luké, to být nemohly, rovněž tak ani zvětraliny nacházené v údolí Třebůvky. To dokazuje palynologická analýza fluviálních sedimentů v jeskyni Za hájovnou, která by v nich jistě zjistila neogenní mikrofosilie. Sedimenty však byly zcela sterilní, byla v nich zjištěna pouze rozložená neurčitelná organická hmota. To vede pouze k jednomu závěru, a to, že tehdejší údolní dno Javoříčky bylo v době funkce ponoru jeskyně Za hájovnou (naposled před asi 780 tisíci lety) tvořeno pouze vápencem a slabou vrstvou sedimentů holsteinského stáří. Od té doby pak došlo k jeho prohloubení do dnešní úrovně. Přicházíme k dalšímu neočekávánému zjištění. Pro zjištění zdrojové oblasti fluviálních sedimentů jsou důležité analýzy minerálů. Asociace těžkých a lehkých minerálů z fluviálních sedimentů ukázala neočekávanou skutečnost. Nepocházejí ze zdrojové oblasti potoka Javoříčky, odkud bychom je z hlediska dnešních poměrů očekávali, ale z dnešního svrchního povodí Špraňku. Jeho povodí tvoří tam tyto hlavní horniny: dvouslídné fylity, zelené břidlice, křemenné slepence, křemenné žíly, vápnité pískovce, v menší míře metabazity a jejich tufy, dále pak droby, břidlice, jemnozrnné prachovce a křemité pískovce). Povodí Javoříčky má jednodušší asociaci hornin (droby, místy jemnozrnné, břidlice, prachovce). Obsahy těžkých minerálů se tedy výrazně obě povodí tedy liší. Znamená to, že Špraněk v době Brunhes /Matuyama, a ještě před touto dobou, tekl proti dnešnímu toku Javoříčky. Vody Špraňku a Javoříčky v době funkce ponoru Za hájovnou, a jistě i ostatních ponorů ve svahu Paní Hory, které se ve stráni nacházejí, netekly směrem na říč- ku Třebůvku, jak je tomu dnes, ale ztrácely se v ponorech Paní Hory. Údolí potoka Třebůvky je jistě předbadenské, přičemž mnohé svědčí o existujících postbadenských pohybech, jedná se podle doc. RNDr. Vladimíra Panoše, CSc. o náhlé zdvihy. Vznik dnešní části údolí mezi dnešním soutokem Špraňku a Javoříčky a údolím Třebůvky musí být geologicky neuvěřitelně mladý. Sedimenty v ponoru Za hájovnou jsou jemné, hlinité, silně upomínající na sedimenty lakustrinní. Znamená to, že propasti ponoru Za hájovnou byly v té době zaplněné a voda se v nich pouze poznenáhlu ztrácela. Hlinitá akumulace svědčí o klidně tekoucí vodě. Jedním z možných vysvětlení by mohlo být, že v té době svah Paní Hory tvořil uzávěrovou stěnu, před kterou se nacházelo krasové jezero, ze kterého jeho vody odtékaly do tehdejších ponorů. prof. Rudolf Musil, foto archiv Půdorys jeskyně Za hájovnou v době výzkumu s vyznačenými chodbami a s místy studovaných profilů sedimentů; jako podklad použit půdorys jeskyně od Aleše Tomici (ZO 7-03, Javoříčko) 50 let Speleologické skupiny Javoříčko ZO 7- 03.